V pátek 26.9. a v sobotu 27.9. jsme kázali a sdíleli evangelium, Boží slovo a svědectví v Dobřívě. Týden předtím jsme už v Dobřívě byli a venku kázali. Zbyněk tam prožil nepříjemné duchovní setkání a věděli jsme, že proti evangeliu je v Dobřívě duchovní opozice. Doma jsme se modlili a poprosili jsme partnery a přátele o naléhavé modlitby. Zbyněk se postil a modlil za kázání evangelia v Dobřívě. V pondělí večer, když přišel unavený z práce, najednou zimnice, horečky a úplně bez síly padl do postele. Až do čtvrtka ležel.
V pátek jsme se sešli s ostatními bratry a sestrami na parkovišti. Sestra Olinka se moc těšila, ale i ona bojovala s příznaky a symptomy a musela zůstat doma. Další milí sourozenci s námi sdíleli, že mají nepojízdné auto, před evangelizacemi se jim rozbil startér. Bydlí několik kilometrů od Dobříva. Další sestra s námi sdílela, jaké nečekané tlaky zažívala ona i její rodina těsně před evangelizacemi. Nepříjemné úřední výzvy na základě omylu úředníků atd.
ALE EVANGELIZACE BYLA a byla požehnaná.
Chtěla přijet i jedna sestra z Pardubic, ale spojení dopravou by jí přivezlo do Dobříva až v sobotu odpoledne a to už bylo pozdě. Přesto nás její zájem moc potěšil. Přijel se podívat i bratr Jarek z Mladé Boleslavi. Díky Bohu, počasí bylo mimořádně krásné a příznivé.
V pátek jsme kázali před sportovním hřištěm, kde děti i dorost měli trénink v házené. Jak jsme začali kázat a svědčit, přihlížející maminky se zvedly a odešly, děti se rozprchli a sportovci i trenér se schovali. Vypadalo to, jako „neúspěch“ a místní křesťané se v tu chvíli mohli cítit všelijak. Naučili jsme se důvěřovat evangeliu, Bohu a nehodnotit věci, tak jak se zdají být, nebo pod vlivem strachu, předsudků atd. Děti sice utekli z hřiště, ale přesunuli se do protější zahrady, kde jsou pro ně prolézačky. Maruška si dodala odvahu a šla za nimi. A pak už jen přibíhala pro Knihy života a pro letáčky….Taky jsem si dodala odvahu a řekla jsem „jdu přímo na hřiště a jestli se sportovci schovali do domečku ( tam jsou asi šatny) jdu tam. Kdo jde se mnou? “ z výrazu v tvářích ostatních křesťanů se dalo číst leccos, ale rozhodně to nebyla víra, ani souhlas. Tam kde od nás nebylo vidět, seděl mladý muž a ten si rád vzal evangelium podle Lukáše, pozvánku do církve a různé letáčky BTM. Ještě jeden muž si vzal evangelium a pozvánku. Pro mne to byl silný okamžik, protože ač jsem toho muže neznala, viděla jsem na něm, jak moc je uvnitř rozbitý a plný vzdoru a zoufalství.
Pak jsem se šla podívat za Maruškou a dětmi. Maruška se mezitím s dětmi modlila a teď jim vysvětlovala jak mají číst Knihu života a vyplnit si otázky vzadu v knize. Pak jsme ještě procházeli vesnicí, rozdávali letáčky s evangeliem, modlitbou spasení a pozvánkou do církve. Pastor Jan jel s letáčky i do nových, postavených domů. Večer jsme u pastorů vykrajovali jablka a povídali jsme si u toho a měli jsme spolu dobrý čas.
V sobotu ráno jsme začali před místní samoobsluhou, ale nějak to drhlo, tak jsme šli mezi domy a domky. Chvíli jsme zpívali a kázali u sokolovny na kopci, takže se dolů do vesnice nesly chvály a kázání. Zbyněk šel pak do místní turistické ubytovny a měl hezký rozhovor s jedním mužem. Cestou zpět jsme se pozdravili s bratrem Zoulem, který byl na zahradě a sbíral jablka a těšil se z veliké a požehnané úrody. S radostí nám nabídl, že kdokoliv jablka chce, jen ať si přijde. Modlili jsme se kam dál jít. „Pojďme nad faru. “ tak jo.
V jedné z ulic jsme kázali a hráli a Duch svatý nás vedl do svědectví a chval o Božím uzdravení. A znovu jako už tolikrát předtím to vypadalo, že kážeme do prázdné ulice, nepřístupných domků. Skoro nikde nikdo. Jen pár metrů za námi skupinka lidí kolem auta. Někomu asi přijela návštěva. Zbyněk se k nim vydal a když se vrátil, říkal překvapeně. „Oni se nade mnou pohoršili. Poslali mě pryč a pohoršovali se. “ Protože nejsme místní, je to pro nás výhoda. Nevíme kdo je kdo, kdo je čí a kdo co kdy udělal. Pro místní bratry a sestry to tak snadné není. Někteří se v Dobřívě narodili a žijí tam, či v okolí, celý život. Takže „znají“ místní obyvatele, kdo, co, s kým, jak, kdy…Takže po té co se Zbyněk od té skupinky lidí vrátil s nepořízenou pastor myslel na to, že to jsou příbuzní jedne horlivé a vroucí sestry ze sboru a co tedy z toho bude atd….Kolem 12.00 jsme evangelizace ukončili.
Odpoledne jsme si užívali venkova a krásného počasí.Byli jsme chvíli v lese a pak jsme se sdíleli spolu. Natočila jsem s Danielkou rozhovor o tom jak pokračuje v kontaktech s mládeží v Mýtě, viz svědectví z Mýta. A rubrika mp3. A až mi vyhrkly slzy z očí, když jsme si o těch dětech povídaly. Když máš před sebou jejich tváře a oči a víš, že v nich je touha po něčem opravdovém ….
Pro mne názvy Holoubkov, Mýto, Hůrky, Dobřív nejsou názvy na mapě, ale konkrétní místa a lidé. V neděli sourozenci z Dobříva sdíleli svědectví z evangelizací a Zbyněk kázal o kříži a modlil se za uzdravení. Pavla shrnula evangelizace a poděkovali jsme všem, kteří se na nich jakkoliv podíleli.
Chci teď s vámi sdílet něco, co se týká hodnocení kázání evangelia.
Když jsme ještě před akcí jeli vylepovat plakáty a při první evangelizaci jsem slyšela jak bratři a sestry přemýšlí nahlas. „ No voni ty bohatí. Dyť jim vlastně nic nechybí a co jim vlastně můžem nabídnout. Podívej v jakém je církev stavu. Ten a ten nemá dobré manželství , ten bojuje s tímhle a ten s támhle tím, co my jim vlastně máme co dát. “ „a oni mají ty domky a zahrady a nic jim nechybí. “ a někdo jiný zas „ta mládež, dyť je to vůbec nezajímá. Voni maj úplně jiný zájmy. HHHH oni už v 10 kouřej a popíjí alkohol jó? “ Děti a mládež z Mýta, kteří nás doprovázely do zahrady u místní restaurace viz svědectví Mýto, na zahradě s radostí nasedly na kolotoč a z výskáním to roztáčely. Jedna sestra byla pohoršená a byla v šoku z toho, že jak se děti točily z kapsy jim padaly cigarety.
Na začátku evangelizací jsme sloužili se Zbyňkem v církvi a povzbuzovali jsme bratry a sestry, aby se k dílu připojili. Při chvalách jsem slyšela slovo od Pána a pak už jsem jen brečela a brečela.
„ KDO JSI ?, ŽE SI TROUFÁŠ HODNOTIT EVANGELIUM? “ „Cokoliv posuzovat?“
Bůh nás nepovolal soudit a posuzovat
( mládež, ateisty, katolíky, komunisty, bohaté, slavné, vlivné lidi…)
„EVANGELIUM PRONIKÁ MÁ MOC, JE V NĚM JEŽÍŠOVA OBĚŤ, JE V NĚM KRISTOVA PROLITÁ KREV. “
Musela jsem pak na to myslet znovu a znovu podle čeho soudíme úspěšnost či neúspěšnost kázání evangelia? A kdo nás povolal to dělat? Nemáme snad kázat evangelium a věřit Bohu?
Takže v neděli po poslední evangelizaci, po evangelizaci v Dobřívě, sdílela jedna velmi požehnaná sestra toto svědectví. Chtěla se velmi účastnit evangelizací v Dobřívě, těšila se, ale po útoku na její zdraví a fyzické síly věděla, že zůstane doma. Modlila se, za nás i za to, aby jí to Pán nějak vynahradil. Po poledni nečekaně zavolal její tatínek, už starší pán, který kdysi v církvi v Dobřívě na vlastní oči viděl, jak Bůh uzdravuje. V církvi parkrát byl, Pána Ježíše přijal osobně, ale do církve nechodí. Tatínek se ohlásil, že se staví na návštěvu se svým bratrem a ještě dvě paní, které přiveze s sebou. Všichni tedy přijeli a důvodem jejich nečekané návštěvy bylo, že tatínek chtěl, aby jim naše sestra svědčila o tom, že Bůh uzdravuje, že je, a aby jim svědčila a podpořila tak to, o čem s nimi mluvil její tatínek. Byla to tatáž skupinka lidí, kteří odmítli Zbyňka a pohoršili se nad ním. Titíž už odpoledne poslouchali svědectví a dostalo se jim hojně Božího slova a osobního přístupu. Sestra Olinka v duchu jásala a děkovala Bohu, že tak podivuhodně jí vynahradil její nepřítomonost na evangelizacích.
Bratr Jarek, který se evangelizací zúčastnil odjel v sobotu odpoledne, a svědectví v neděli v církvi už neslyšel. A já jsem si opět říkala, podle čeho chceme hodnotit úspěšnost kázání evangelia, když často vidíme jen malou část toho co se děje a to je ještě někdy pohled našich předsudků, obav, zkušeností a skepse? Očekáváme stále ještě že Všemohoucí, Dobrý Bůh jedná? Věříme EVANGELIU?
EVANGELIUM je osoba. Je živé, mocné, pronikající, uzdravující, zachraňující. Přináší život světu a probuzení církvi.
V pondělí jsme dostali zprávu o jednom fyzickém uzdravení, které přijala jedna sestra v církvi, když Zbyněk kázal kříž a modlil se za uzdravení.
Mám -li tedy nějak „ hodnotit“ evangelizace v září v okolí Dobříva, mohu napsat, že církev to probudilo. Mnozí, kteří se zapojili jsou povzbuzeni, a ti kteří chytli evangelizační nadšení chodí a svědčí o Ježíši. ( což by mělo být u křesťanů úplně normální). Očekáváme dobré zprávy jak roste dílo mezi mládeží v Mýtě. Jsme připraveni jakkoliv v tom pomoci. Určitě je dobré i to, že někteří byli poprvé v okolních vesničkách. A když jdeš někam s evangeliem tak je to tam tvoje. Prostě k tomu místu získáš vztah. A když k místu, je to vlastně o lidech.
Víme o 18 duších, které se s námi modlily modlitbu spasení a dovolily tak Ježíši, aby byl Pánem jejich života. Odevzdaly Mu svůj život. Víme, že těch kteří byli a budou spaseni skrze tyto evangelizace, tak jak slyšeli a dostávali materiály s evangeliem a modlitbou spasení, je mnohem více.
HALELUJA! HALELUJA! HALELUJA!
Během evangelizací misie Ježíše Krista dostala jako vzácný dar evangelia podle Lukáše, a Knihy života. Obojí jsme při evangelizacích rozdávali. Nás osobně Bůh velmi požehnal, jezdili jsme domů obdarovaní a požehnaní Boží dobrotou.
MOC děkujeme všem, kteří se za evangelizace modlili a tak jak pravidelně posíláme prosby o modlitby i zprávy z akcí našim partnerům a přátelům, Bůh naplnil vše zač jsme se modlili.
Modlili jsme se za jednotu a shodu a spolupráci s církví, za přízeň na úřadech, vesnice a jejich obyvatelé byli požehnaní a evangelium se dostali k lidem, oni slyšeli, někteří uvěřili, a víme i o tom, že slovo bylo potvrzeno. Bůh ochránil všechny nás a počasí bylo příznivé. NELILO. Věříme, že lidé přijdou do církve, a že bude pokračovat dílo v Mýtě. Radujte se spolu s námi. Zdokumentováno ve fotogalerii a v rubrice mp3.