Holoubkov září 2008
6. 9. 2008
V pátek 5.9. a v sobotu 6.9. jsme kázali a sdíleli evangelium v Holoubkově. Holoubkov je obec nedaleko Rokycan má cca 1450 obyvatel. Překrásné okolí tvoří lesy a rybníky. Na webových stránkách se píše, že „ kostel nebyl v Holoubkově nikdy postaven, i když na počátku 20. století byla jeho výstavba velmi reálná - projekt tehdy zdarma vypracoval Jan Kotěra a byly vybírány peníze. Po 1.sv. válce však snažení ochablo a tak byly vybrané peníze darovány hasičům na novou motorovou stříkačku.“
V pátek jsme se sešli na parkovišti a modlili se, za vedení Duchem svatým, aby nás vesničkou provedl, protože jsme nevěděli, kde se lidé shromažďují. Začali jsme kázat na místní návsi. Lidé vybíhali z krámků a obchodů, poslouchali v letních zahrádkách u restaurací, mnoho mládeže přišlo a sedlo si na zastávku autobusu. Spolu se sourozenci z JB Dobřív jsme rozdávali letáčky a měli jsme osobní rozhovory s lidmi. Byl tam jeden pán, tvrdil, že zápasí v ringu a na adresu Ježíše volil sprostá slova. Přesto si z něho ostatní posluchači nic nedělali a říkali: „ Mě to zajímá. Dejte mi něco na čtení. “
Po výzvě jsme se dali cestou mezi paneláky a jedna milá mladá paní nám poradila, v kterých místech se lidé schází na lavičkách. Postavili jsme se opodál a začali hrát, zpívat a kázat. Přiběhli děti a poslouchali. Poslouchaly i maminky a lidé na balkónech a za okny. Když se Zbyněk zeptal, jestli chce někdo přijmout Pána Ježíše, přišla jedna mladá slečna 16 letá, že by ráda něco na čtení, že jí to velmi zajímá. Říkala, že její dědeček a babička byli velmi zbožní. Ona a ještě jedno děvčátko přijaly Ježíše jako svého Pána a Zachránce. Zbyněk se zeptal i shromážděných dětí jestli se chtějí modlit a poprosit Ježíše, aby vešel do jejich srdíček. Ty, které chtěli se modlili s pastorem a se Zbyňkem. Věříme, že děti jsou citlivé pro Boží lásku a Bůh má moc je ochránit uprostřed světa plného nástrah. Bůh jim žehnej! Jim i jejich rodinám. Když jsme odcházeli stál v posledním patře na balkóně muž, jen hlava mu byla vidět, zavolala jsem na něj „haló chcete cedéčko? “ „s písničkama o Bohu jó? To bych rád.“ Přišel a říkal, že si doma čte Bibli, a že chodí v Rokycanech do kostela.
Potom jsme šli dál mezi bytové domy a na konci tam stál krásný zámeček. Je to dům s pečovatelskou službou. Z okna se dívala paní, řekli jsme jí, že jsme jim přišli zahrát a zazpívat o Ježíši. Paní odešla pozvat ještě ostatní obyvatele a nakonec ona a ještě jedna paní se postavili na balkon a poslouchali písně a poselství. Moc se jim to líbilo, věříme, že Boží slovo se nenavrátí k Bohu s prázdnou a vykoná k čemu bylo posláno.
V sobotu jsme stáli před místní samoobsluhou. Sestry tam posloužily jedné starší paní a modlily se s ní za uzdravení a obnovení sil. Potom tam šel jeden pán a říkal, že by si letáček rád vzal, ale že špatně vidí. Nejdřív jsme se s ním modlili za obnovení zraku, aby viděl. Bětka nedala na to, že prý letáček nemůže číst a řekla: „ Pane, tady si sedněte a já vám to přečtu.“ Když dočetla, řekl ten pán: „ No, na to bych tedy viděl.“ Vzal si letáček a všem nám srdečně děkoval. Zbyněk se modlil s 2 hochy modlitbu přijetí Pána Ježíše jako Zachránce a Kamaráda a Mariánek jim dal letáčky.
Šli jsme ještě mezi bytovky, kde sourozenci do megafonu svědčili jak je Bůh uzdravil z rakoviny, jak je Bůh osvobodil z kouření atd. Před 12 hodinou na nás nějaká paní z okna začala křičet, že je doba oběda ať už jdeme pryč. Tak jsme jí popřáli pokoj a dobrou chuť a skončili jsme.
Holoubkov je krásná obec a obyvatelé jsou milí a otevření pro evangelium. Bůh žehnej Holoubkovu.
Náhledy fotografií ze složky Holoubkov, Mýto,Dobřív,Hůrky 2008