Mýto, Medový újezd květen 2009
V sobotu pršelo, kromě nás a pastora přišli ještě Petr s Bětkou. Počasí ani malá účast nebyly příliš povzbudivé. Uvažovali jsme jestli to nenecháme být, ale nakonec jsme jeli. A dobře jsme udělali. Po modlitbách se počasí zlepšilo, a my jsme mohli rozdávat v Medovém újezdu letáčky do schránek, i lidem osobně. Měli jsme moc dobrý rozhovor u rybníka s muži, kteří tam pracovali. Petr se v jedné z chalup setkal po mnoha letech se svým bývalým kolegou. Lidé celkově reagovali na letáčky i evangelium velmi vstřícně a byli rádi. Medový újezd je opravdu sladký. Krásná, malebná vesnička a otevření lidé. Dívat se jim do očí a předávat jim přitom evangelium to je to co nás vždy znovu přemáhá a znovu v našich srdcích zapaluje touhu zvěstovat a sdílet evangelium. VESNICE. VESNICE. VESNICE.
Už při zpáteční cestě do Prahy z prvních evangelizací si Zbyněk všiml, že se nám přehřívá motor u auta. Automechanik mu do telefonu řekl, že to nic není a tak jsme s touto závadou jeli opět o týden později na další evangelizace do Mirošova. V týdnu mezi evangelizacemi měl Zbyněk krevní výron na noze, takže se mu chodilo bolestivě. Ve čtvrtek před pátečními evangelizacemi měl Zbyněk velké bolesti asi zubů nebo dásní. V pátek už nebyla v ordinaci jeho paní zubařka, takže s touto bolestí, asi zánětem, jsme odjížděli odpoledne z Prahy do Mirošova. Zbyněk toho cestou moc nenamluvil protože pusa ho bolela. Ještě v Praze nás zastihla obrovská průtrž mračen, přívaly deště a krupobití. Modlili jsme se, že evangelizace v Mirošově bude a že při ní nebude pršet. Cestou jsme ještě zažili asi dvě menší bouřky. Sourozenci, kteří se na evangelizaci chystali se sms ptali, jestli za těchto podmínek vůbec bude. ANO. V 16.30 v době srazu na evangelizaci, svítilo nad Mirošovem u Rokycan slunce a tak už to i zůstalo. Bylo po dešti.
http://www.mirosov.cz/ V Mirošově na náměstí moc lidí nebylo. Přesto jsme vybalili megafon a kytaru, sourozenci si vzali letáčky a materiály a začli jsme. Evangelium, písně, výzva, svědectví…Zbyněk zapomněl na bolest a zvučným hlasem oznamoval dobré zprávy. Byl cítit znatelný odpor. Lidé reagovali podrážděně, křesťani si s tím trochu nevěděli rady, ale po chvíli už se atmosféra uvolnila. Přijel i jeden desetiletý chlapec na kole. Zbyněk s ním mluvil a on přijal Ježíše jako svého Pána. Jmenuje se Martin. Šli jsme hrát i před místní restauraci, tam ostentativně zavírali dveře, okna. Ale jen o kousek dár v malém dení pivnici byli přívětivější. Rozdali jsme přímo v pivnici letáčky, nové zákony, evangelia podle Lukáše a šli jsme před místní sokolovnu. Mezitím se opravdu viditelně měnila atmosféra, takže lidé začali být vstřícnější. Bětka měla pěkné rozhovory s mládeží. Po evangelizaci sourozenci sdíleli, jakými ten den procházeli překážkami a protivenstvím. No a co? Důležité je, že zvítězili. Že se nenechali zastavit a přišli. Haleluja! Zvítězil Beránek! V sobotu ráno jsme stáli před samoobsluhou. Lidé si brali letáčky, poslouchali písně i slovo a celkově atmosféra byla mnohem otevřenější než prvního dne, tedy v pátek večer. Bětka mluvila s mladým mužem, který řekl, že studuje filosofii a že my jsme nebezpeční. Ano jsme nebezpeční pro ďábla a jeho bandu. Takže Bětka to vzala jako ocenění a moc se z toho radovala. Pak jsme ještě jeli do mirošovského domova důchodců, kde Petr s Bětkou chtěli za gedeonskou misii rozdat nové zákony. Nakonec se domluvili s panem vrátným, že se sejdou s paní ředitelkou a domluví rozdávání nějak konkrétněji. Zbyňka postupně opustila bolest dásní a zubů a byli jsme velmi šťastní, tak jako po každé evangelizaci, že jsme mohli zvěstovat lidem evangelium, mohli jsme je oslovit a obdarovat Božím slovem materiály a hlavně jim říct o Boží lásce. Já osobně si nejvíc užívám osobní kontakty, když se mohu dívat člověku do očí, říct mu povzbudivé slovo. Ale hraní a zpívání je také dobré a slovo do megafonu slyší mnoho lidí najednou a přitáhne to pozornost lidí z dálky. Vždycky vidíme jak se přibližují, aby slyšeli o čem se mluví. V Mirošově, když jsme mluvili do megafonu před hřištěm Sokola se nedaleko sešli lidé a za plotem, chráněni křovím a stromy poslouchali. Věříme, že sdílené slovo pronikalo až na rozhraní ducha a duše, až do morku kostí a přinese ovoce pokání, znovuzrození a následování Ježíše Krista.
V neděli Zbyněk v církvi sdílel svědectví z evangelizací v Mýtě, Mirošově i Medovém újezdě a měl slovo o LÁSCE. Jak jinak než o lásce, pro lásku a v lásce.
V pondělí jsme se dozvěděli, že závada na našem autě byla docela závažná, takže je to Boží ochrana, že se nic nestalo a my najeli přes 200 km.
Náhledy fotografií ze složky myto,medovy ujezd,mirosov 2009