Pecerady
15. 5. 2008
4.7.2007 to byl poslední den, kdy jsme měli na náměstí v Benešově kázat evangelium. Celý den nám bylo tak špatně, že jsme zůstali v posteli a nebyli schopní do Benešova jet a kázat tam. Dívali jsme se na hodiny, jak běžel čas, kdy jsme tam měli být a ani modlitby, ani vyznávání a uplatňování autority, nic nám nebylo platno. Úplně bez síly . Bylo nám zle od žaludku a byli jsme z toho smutní a zklamaní. Večer, když se nám ulevilo, šli jsme se projít a právě tehdy se odehrálo setkání, které nás zavedlo do Pecerad. Příběh o setkání byl součástí letáčku, který jsme v Peceradech o velikonocích 2008 rozdávali.
Skutečný příběh jednoho setkání
Potkali jsme se na jedné opuštěné silnici. Byl studený červencový podvečer a začínalo se stmívat. Šla ztěžka do kopce. „Lidi, pomožte mi. Už nemůžu dál. Bolí mě nohy, a to moje koleno. Hledala jsem tady mojí kamarádku a nějak jsem se ztratila. Prosím pomozte mi. Odvezte mě domů.“ „A kde bydlíte paní?“ „V Peceradech.“ „To neznáme.“ „Já vám ukážu.“ Pomohli jsme jí do auta. Říkala, že trochu něco popila a pak nějak ztratila směr a zabloudila. Vyprávěla nám, jak její známí umírají na rakovinu. Bylo jí těžko na duši. Snažila se být veselá, ale přemáhal jí pláč. Vyprávěla o sobě. Byli jsme pro ní cizí lidé, nemusela nic skrývat. Vyprávěla o manželovi, o dětech, o vnoučatech. Bylo to smutné vyprávění. Nestěžovala si, jen je někdy těžké to unést.
My jsme také vyprávěli. Hlavně o tom, jak Ježíš Kristus změnil naše životy a uzdravil rány na duši. Dívali jsme se přitom na nádhernou krajinu a směřovali jsme do Pecerad. Říká se, Bohem zapomenutý kraj. Pole, louky, pole. Hvozdec, Větrov, Pecerady.
Zastavili jsem před domem té paní. Chtěla nám zaplatit. „Nic nechceme. Ale vy a vaše rodina potřebujete, aby Ježíš Kristus vešel do vašeho domu. Potřebujete Boží pomoc. Bůh nikdy nezapomíná na člověka. To člověk odchází od Boha.“ „To je pravda,“ řekla ta paní. „Chcete pozvat Ježíše Krista do svého života?“ „Ano chci.“ Modlili jsme se společně spolu s tou vzácnou ženou. Pak jsme se rozloučili a od té doby jsme se neviděli.